Láska až za hrob - 6. část

4. března 2009 v 21:53 | Joli |  Sam/Jack
klik na celý článek :-)

Janet jí odebrala krev a provedla další nezbytně kroky, které jí měly pomoci zjistit, co se Sam stalo. Poté se odešla do své laboratoře a tam začala provádět své testy. Do té doby Jack vše pozoroval zpovzdálí a nebyl schopen pochopit tu náhlou změnu, které se udala před jeho očima... když doktorka odešla, zůstal se Sam sám.... Sam se roztěkaně dívala kolem sebe, když svůj pohled upřela na Jacka stojícího opodál...
"Pane..." oslovila ho potichu..
"Ano??"
"Děkuju..."
"Za co..."
"Za to, co jste udělal... v tom výtahu..že jste se mě tam pokoušel zachránit..."
"Nemáte za co děkovat.... udělal bych to vždycky... pro každého...."
Nastalo trapné ticho.... Jack chtěl něco říct, ale hlavou se mu honilo tisíce myšlenek... a nevěděl, jak má začít... byl zmatený...... byl šťastný, že je zpátky, ale bál se jí to říct... aby si to špatně nevyložila...
"Mohu pro vás něco udělat? Chcete něco přinést nebo...."
"....mohl byste prosím zavolat mého otce?"
"Jo... jasně, samozřejmě.... a vítejte zpátky....." slabě se usmál a šel hledat Jacoba... než však vyšel z pitevny, na které Sam doposud ležela, vešli dva zdravotníci, kteří měli za úkol přenést Sam na ošetřovnu.....
Jacoba našel sedět v kantýně nad hrnkem kávy... té se však ani nedotkl... byl duchem nepřítomen, rysy v obličeji strhané....přemýšlel... vzpomínal....ani si nevšiml, že Jack přistoupil ke stolu, u kterého seděl...
"Jacobe.... Jacobe, slyšíte?? Musím s vámi mluvit... Sam... ona žije..."
"Jacku... prosím vás... nemám na vaše žerty ani pomyšlení... ztratil jsem dceru..."
"Nedělám si legraci.... ona se probrala.... viděl jsem to na vlastní oči... leží teď na ošetřovně.. a chtěla by s vámi mluvit..."
"Cože?? To není možné..... co mi to tu říkáte?"
"Sam není mrtvá... a chce s vámi mluvit...."
Jacob prudce vstal a rozeběhl se na ošetřovnu.... Jack se za ním jen koukal...... sedl si ke stolu, u kterého ještě před chvílí seděl Jacob.... lokty se opřel o stůl a obličej zabořil do dlaní..... bylo toho na něj nějak moc.... nevěděl, co má dělat... co si má myslet....

Mezitím Jacob dorazil na ošetřovnu a potichu vstoupil... na jedné z postelí spatřil ležet svoji dceru... dívala se do stropu...
"Sam???"
Otočila se....
"Tati....."
Jacob k ní přišel... sedl si na postel a opatrně ji objal...
"Holčičko moje... už jsem si myslel.... bál jsem se, že jsem o tebe přišel...."
"Je mi to líto..."
"Za co se omlouváš? Vždyť nemáš za co...."
"Já nevím... tati.... vyděsila jsem tě...."
"Nemysli na to..... jsem hrozně šťastnej.... že tě mám zpátky..."
"Prý ses mě snažil s plukovníkem mě oživit.....
"Jo.. to je pravda..."
"Děkuju....
"Neděkuj.... udělal bych pro tebe všechno...."
"Já vím... tati..... mám tě ráda....."
"Já tebe taky, holčičko...."
"A tati...."
"Ano?"
"Co se tam stalo... v tom výtahu... po tom....co jste... skončili s masáží....."
"Co myslíš???"
"Já nevím... nevím, jak to mám popsat.... ale na něco si matně vzpomínám...."
"Na co?"
"Je to jen pocit...."
"Jaký?"
"Asi se ti to bude zdát..... zvláštní nebo... já nevím... ale pamatuju si....teplo.... bezpečí.... tati, co se tam stalo?"
"Plukovník.... Jack.... se zhroutil.... psychicky..... lehl si tam vedle tebe... a.... držel tě v náruči...."
"Cože??"
"Ano.... já tam seděl.. a brečel jsem.. a on tam...."
"Ale proč?"
"Protože...." Jacob se odmlčel.... "protože tě má rád.... možná víc, než si myslíš....."
"Tati, o čem to..."
"Sam... přemýšlela jsi někdy o tom.... napadlo tě někdy.... že... by tu bylo něco víc...."
"Jak něco víc..."
"Mezi.... tebou a Jackem...."
"Ale tati.... vždyť víš, že to přece nejde..."
"Já vím, Sam, že tu jsou armádní regule..... ale... chci říct.... že, ač se je člověk snaží dodržovat sebe líp, ne vždy je to možné...."
"Tati....." snažila se držet své city na uzdě.... ale bylo to těžké.... přesně věděla, co jí chce říct....
"Sam, proč si vy dva nepromluvíte....."
"To nejde..."
"A proč ne?"
"Mám z toho strach......"
"Z čeho?"
"Že se celou dobu mýlím... a on to vidí jinak..... jinak, než já...."
"Bojíš se, že tě nemá rád, tak jako ty jeho a že by to mohlo vyústit v bolest a zklamání.... a že by tě to mrzelo...."
"Ano...... a že to, co jsem si vysnila..... nebo si spíš přála a doufala, že to tak je.... že by to tak mohlo být..... někdy.... že to najednou všechno zmizí, protože ke mně nic necítí..... ne tak, jak si myslím....."
"A to budeš radši žít v nejistotě, než abys věděla, jak na tom jste.... budeš radši doufat a namlouvat si, že tě miluje, než aby ses zeptala... ze strachu, že by tě snad mohl odmítnout??"
"Já nevím, asi ano......"
Slzy jí tekly z očí..... nevěděla ale, že ho svým pláčem trýzní... nerad ji viděl, když pláče .... neměla však ani ponětí, že stojí za dveřmi a nechtěně si vyslechl její rozhovor s otcem.... z kantýny odešel chvíli po Jacobovi..... musel ji vidět.... bezpodmínečně.... pořád mu to totiž nedocházelo.... viděl ji přece na vlastní oči zemřít..... odešla mu v náruči... a teď...... leží na ošetřovně plná života... nechápal to.... musel vědět, co se stalo.... proč... jak.... a když přišel k ošetřovně, uslyšel její hlas... bavila se s Jacobem... o něm..... bál se vejít... zajímalo ho, co mu bude říkat.....Bojíš se, že tě nemá rád..... ano, že vše, co jsem si vysnila, zmizí, protože ke mně nic necítí..... Proboha, jak si tohle může myslet? napadlo Jacka.... Vždyť to přece ví, že ji mám rád....víc, než rád....že ji miluju... nebo ne?

Zrovna ve chvíli, kdy Sam odpovídala "Já nevím, asi ano......", vešla druhým vchodem ze směru od laboratoří na ošetřovnu doktorka Fraiserová.....
"Doufám, že nějak neruším..." řekla, když viděla plačící Sam...
"Ne, ne... dobrý... tak na co jste přišla?"
"Na velmi zajímavou věc.... Sam, řekněte mi, kdy jste přišla k té řezné ráně na ruce?"
"No.. asi den před tím, než jsme šli na misi, rozbila se mi doma sklenice a já se pořezala... je to snad důležité?"
"Já bych řekla, že ano... ve vaší krvi jsem našla stopu po jedné látce, která když se podá ve vyšším množství, zapřičiňuje infarkt..... ale když se správně nadávkuje, tak může člověku zpomalit činnost srdce tak, že to vypadá, jako by dostal infarkt, ale nelze ho oživit.... ale ten člověk stále ještě žije.... je to tak důmyslné, že by na to nepřišel ani zkušený lékař, že ten člověk je stále naživu... pokud by neudělal krevní testy... protože v takovém případě je srdeční činnost na přístrojích takřka nezměřitelná.... a když ta látka vyprchá, člověk zase přijde k vědomí.... zdá se, že to se stalo vám, Sam...."
"Ale jak se ta látka do mě dostala?"
"No, mám jistou teorii... doktor Jackson mi říkal, že jste na té planetě objevili nějakou biologickou laboratoř.... možná ta rasa pracovala s tou látkou a vy jste se skrz vaše zranění na ruce infikovala... a měla jste štěstí, že se vám do krve nedostala doopravdy smrtelná dávka......"
"Jo... asi jo.... budu v pořádku?"
"Ano... budete...."
"To jsem ráda... Janet, řekla jste to ještě někomu?"
"Ne, vy dva jste první.... ale nechám svolat poradu a oznámím jim to.."
"Dobře, děkuju..."
"Nemáte za co... nechám vás tu osamotě..."
Janet odešla.... Jack věděl, že ho budou hledat, a tak se radši vzdálil od ošetřovny, aby ho tam nenačapali.... šel k sobě do kanceláře.....

na poradě

"Takže říkáte, že to byla nešťastná náhoda, že se major Carterová infikovala..."
"Ano, pane... a měla obrovskou kliku...."
"To ano... děkuju, doktorko.... rozchod...."
Doktorka, a zbytek SG-1 se zvedli ze židlí a opustili zasedací místnost.... Janet šla k sobě a Daniel s Teal´cem vyrazili k šatnám... Jack se chtěl jít podívat za Sam, když ho generál Hammond zastavil s prosbou, aby šel k němu do kanceláře..... Jack se tedy otočil na podpatku a následoval Hammonda...
"Co se děje, pane?"
"Chtěl bych se vás zeptat na něco.... řekněme osobního..... a byl bych rád, kdybyste mi odpověděl upřímně... a podle pravdy....."
"Však mne znáte, pane, co na srdci, to na jazyku..."
"To rád slyším.... doufám, že se neurazíte, ale rád bych věděl... váš názor.. a jestli je pravda to, co jsem slyšel...."
"Co jste slyšel??"
"Když jste byli uvězněni v tom výtahu a vy jste se tam.... složil vedle majora Carterové... ptal jsem se, proč jste to udělal... a bylo mi řečeno... že vy dva.... tedy vy a major Carterová...."
"Pane... četl jste snad přece armádní nařízení ne???"
"Ano, četl..."
"Tak snad přece víte, že mezi mnou a Carterovou nic není... a ani nesmí být..."
"Můj... řekněme zdroj... mi ale sdělil opak, ať pravidla letectva praví cokoliv.."
"Můžu se zeptat... kdo je ten... zdroj??"
"Doktor Jackson..."
"Ten zpropadenej brejloun....."
"Plukovníku?"
"Promiňte, pane.... ale..."
"Jacku, prosím....
"Co chcete, abych vám řekl?"
"Jestli má doktor Jackson pravdu..... nebo ne...."
Jack mlčel......
"Chápu, že se možná bojíte, že to budu hlásit na vyšších místech..... a že se dostanete před vojenský soud.... ale byl bych rád, abyste věděl, že vy a major Carterová jste dva z nejlepších lidí, které tady na základně mám.... a nerad bych o vás přišel.... takže se nemusíte bát, že bych vás udal.... i když bych teoreticky měl.... ale na to vás mám oba moc rád a nutně vás tu potřebuji....."
"Pane, nevím co na to říct..."
"Jen bych od vás rád slyšel... jak to mezi vámi dvěma je....."
"Pravdou je, že...mi na ní záleží.... víc než by mělo....."
"Milujete ji...."
"Jo.."vydechl Jack a zadíval se do země..... "víc než kohokoliv jinýho...."
"A ona to ví?"
"Nevím jistě, pane.... asi něco tuší..... ale nikdy jsem jí to neřekl... ne přímo...."
"A ona vás..."
"Jestli ona cítí něco ke mně?"
"Ano.."
"Nechci mluvit za ni, pane..... každopádně.... jestli se ptáte na to, jestli jsme spolu někdy něco měli... tak ne, neměli...."
"Děkuju, plukovníku...."
"Jo.... když dovolíte... šel bych se za ní... podívat.. jak se jí daří.."
"Jistě, běžte..."
Jack vstal a odešel..... procházel pomalu chodbou.....Super.... teď to ví skoro všichni.... jen ona ne... ale mám jí to vůbec říkat? Měla by to vědět... ale co když... co když se to pak všecko jen zhorší.... a nebude to už takové, jaké to bylo do teď.... co mám sakra dělat..... chtěl bych jí to říct... ale mám strach... aby....co když mi pak bude ještě vzdálenější, než je teď?..... ale na druhou stranu říkala Jacobovi.... teda neřekla to přímo.... zase... ale... proč by takhle mluvila, kdyby mě nemilovala a nebo necítila aspoň trochu větší náklonnost... než k ostatním.... to by pak znamenalo, že kdybych jí to řekl.... že by.... snad..... co by se stalo? Co by se mohlo stát? Třeba by mě neodmítla.... ale i tak... ať by udělala cokoliv.... nic moc by se nevyřešilo.... nikdy bychom nemohli být spolu... ne takhle.. dorazil na ošetřovnu.... Jacob seděl stále u Sam na posteli....Jack vstoupil....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama