Neodcházej

2. března 2009 v 19:06 | Pavlínka |  Sam/Jack
Neodcházej Part 1


Když Sam procházela chodbou základny, ani nevnímala své okolí. Z jejího přemýšlení ji vytrhl až hlas, který oznamoval neplánovanou mimozemskou aktivaci. Rozeběhla se do řídící místnosti.
"Co se děje?" Zeptala se Sam.
"Všechny SG týmy jsou na základně a nikoho nečekáme." Sdělil Walter. Přistoupil k ní Jack. Čekala, co jí řekne, ale nic neříkal. Potřeboval ji mít co nejvíc u sebe.
"Přijímáme kód Tokrů." Řekl najednou Walter.
"Otevřete iris." Zavelel generál a za chvíli byla brána otevřená. Po dlouhé chvíli se konečně objevili Tokrové. Z brány vyšla Anýz s nejvyšším představitelem Tokrů. Zastavili se a zadívali se na červí díru. Vyšel z ní Jacob Carter za podpory dvou mužů.
"Tati!" Vykřikla Sam a seběhla do prostoru brány. Jacobovi nebylo moc dobře a bylo to na něm dost znát.
"Tati, co se stalo?" Přiběhla Sam k Jacobovi a objala ho. Jacob bolestně zasténal.
"Promiň. Co se stalo?" Zeptala se znovu Sam.
"Selmak už je starší a..." Jacob se podíval na svou dceru.
"Ne tati... Tohle nemůže být pravda!" Nechtěla si Sam připustit pravdu.
"Je to tak Sam... Umírám." Jacob se podíval do země. Mezitím přišel do prostoru brány Jack, Daniel, Teal´c a generál. Sam udělala krok dozadu a narazila do Jacka.
"Tak půjdeme do mé kanceláře. Danieli běžte s Jacobem na ošetřovnu a Teal´cu pojďte se mnou." Rozdal generál rozkazy a všichni se rozešli. Jenom Sam a Jack zůstali stále v prostoru brány. Sam po nárazu do Jacka o velký kus ustoupila.
"Majore? Jste v pořádku?" Zeptal se Jack. Chtěl ji obejmout. Sevřít do náruče, pevně chytnout a už nikdy nepustit...Nemohl...
"Bylo mi i líp." Řekla Sam ztrápeným hlasem a zadívala se na Jacka. Do jeho krásných, pomněnkových očí.
"A... asi bych měla jít za tátou, pane." Pronesla Sam a vyrazila k východu.
"Půjdu s vámi." Hned dodal Jack a přistoupil k Sam. Chytl Sam za ruku, ale tak, aby si toho nikdo nevšiml. Díky tomu mohl u Sam být ještě blíž.
Došli na ošetřovnu. Sam přistoupila ke svému otci a chytla ho za ruku.
"Tati... Proč jsi mi nic neřekl?" Zeptala se dotčeně Sam.
"Nechtěl jsem tě zbytečně děsit. Myslel jsem si, že to bude dobré a že se uzdravím, ale pak mi řekli, že už mi nezbývá moc času a že jestli mám někoho mám a chci se s ním rozloučit, měl bych to udělat co nejdřív." Zadíval se na Sam. Ta jen zalapala po dechu... měla slzy v očích, ale stále je zadržovala.
Sam... Vím jak je to pro tebe těžké. Chtěl bych ti říct, že tě hrozně moc miluji a jsi pro mě vším, co jsem kdy měl a co mám. Moc ti děkuji Sam." Řekl Jacob už z posledních sil.
"Tati... Mám tě hrozně moc ráda. Hrozně moc. Nechci, abys mě tady nechával samotnou..." Nedořekla Sam.
"Máte taky mě, Sam." Ozval se Jack, který celou dobu stál za Sam. Podívala se na něho. Byl to pohled plný lásky a nevyřčených přání.
"Děkuji vám." Řekla Sam a pohled vrátila na svého otce.
"Tati, děkuji ti za vše, co jsi kdy pro mě udělal. Jsem ti za to moc vděčná." Dořekla, sklonila se k Jacobovi a políbila ho po ruce. Jack celou dobu stál nad Sam jako anděl strážný a hladil ji po zádech. Cítil, že teď musí být pořád u Sam a nesmí ji opustit ani dovolit, aby ji někdo ublížil.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama