Neodcházej Part 7

2. března 2009 v 19:17 | Pavlínka |  Sam/Jack
Neodcházej Part 7


Sam se na něj podívala. Bolest v jeho očích ji nedodávalo moc odvahy. Zhluboka se nadechla a pokračovala.
"Víte... Thomas je..." Sam nestihla dokončit.
"Thomas? Kdo je Thomas?" Skočil ji do řeči Jack. Sam se na něj jen podívala. Jack pochopil.
"Aha... Jak dlouho jste spolu?" Zeptal se, ale nevěděl proč... Nezajímalo ho to.
"Rok..." Sam se podívala na Jacka a čekala na jeho reakci. Věděla, co se stane.
"Rok??? A to se vám dařilo takhle dlouho tajit???" Jack byl úplně vyděšený. Čekal tak čtyři měsíce, možná i míň, ale tohle...
"No... On..." Sam se nadechla a spustila.
"On mě požádal o ruku... Vím, že vás to asi zraní, ale..." Sam se podívala na Jacka. Díval se na ni jako na vraha. Jako na bytost, kterou vůbec neznal, která ho dokázala vždycky něčím zaskočit, něčím, co vůbec nečekal... Nevyznal se v ní... Už to nebyla ta Samantha Carterová, kterou znal... Ale jenom proto, že se zasnoubila.
"Proč by mě to mělo zranit?!" Odvětil hrubě Jack a vydal se ke spacákům. Sam asi po půl hodině odešla od řeky taky a ulehla do spacáku. Pořád se vrtěla, protože nemohla usnout.
"Mohla byste toho nechat?!" Osočil se na ni Jack.
"Omlouvám se." Řekla Sam a po tváři ji stekla slza. Zadržovala slzy tak dlouho, ale nakonec se stejně prodraly ven. Jedna slza následovala druhou a Sam začala brečet. Vzlykala tak dlouho, ale pořád se snažila brečet potichu. Jack, který slyšel, že brečí, vstal a přišel k Sam.
"Omlouvám se Sam... Mě může být jedno, jestli jste zasnoubená nebo ne..." Položil ji ruku na rameno, ale Sam ucukla a sedla si dál. Zranil ji a ona nechtěla, aby si myslel, že mu hned vše odpustí.
"Právě že vám to jedno být nemusí... Víte... o tom, co je mezi námi..." Sam se otočila a i ve tmě viděla jeho zářicí oči. Jeho jasné oči, do kterých se vždy tak ráda ponořila...
"Jsou zde ale pravidla Sam..." Oponoval Jack.
"Já vím... vy to víte také... Měla jsem šanci být konečně někým milována... Nemohla jsem odmítnout... už kvůli sobě ne... ale..." Sam se nadechla a dívala se na Jacka zkoumavým pohledem.
"Ale??" Jack naklonil svou hlavu na stranu... Když byl takhle, Sam ho milovala ještě víc. Odvrátila svůj obličej.
"Sam..." Jack položil svou ruku na její tvář a donutil ji, aby se na něj podívala. Jack ji chytl za bradu a zadíval se do jejích očí.
"Můžu se vás na něco zeptat Sam?"
"A-ano..." Sam nevěděla, co má dělat.
"Milujete ho?" Jack se zeptal na to nejhorší, na co vůbec mohl. Sam uhnula pohledem a zadívala se na noční oblohu. Jack ji však opět donutil, aby se na něj podívala.
"Řekněte mi do očí, že ho milujete a já vám dám pokoj, a už to nebudeme řešit... Stačí říct ano nebo ne." Jack se zpříma podíval na Sam a ta nevěděla, jak má reagovat... co má dělat... Nemohla mu do očí lhát. Kdyby mu řekla, že miluje Thomase, navždy by ho ztratila... Oba věděli, co k sobě cítí, tak proč mu to neřekne? Sakra Sam... je jednoduchý říct: ne, nemiluji Thomase. Sam se nadechla. Znovu se na něj podívala... Ne, nemohla ho ztratit... nemohla mu ublížit... Nemohla..
"Ne... Nemiluji Thomase..." Odpověděla s chladným výrazem.
"Proč s ním tedy jste?" Položil ji další dotěrnou otázku.
"Nemyslíte, že mám taky právo na lásku?! Jsem taky jen člověk a mám nějaké city, i když se vám to nelíbí!" Začala na něj křičet, až se to rozléhalo celým ztemnělým lesem.
"Ale on má právo na lásku taky! A když je s vámi a vy ho nemilujete, nemyslíte, že je to trochu sobecké?!" Začal taky řvát. Sam se na něj podívala. jeho slova ji bolela. Stoupla si a otočila se k němu zády. Pramen slz se znovu spustil... Jack k ní přistoupil a chtěl ji obejmout, ale Sam sebou prudve trhla a ustoupila o několik metrů.
"Jestli si myslíte, že vy jste dokonalej, když dokážete vymyslet bezvadnej plán, jak někoho zabít nebo někomu vzít mateřkou loď, tak tohle člověka dokonalým nedělá!" Pokračovala v hádce Sam.
"Já jsem nikdy o sobě netvrdil, že jsem dokonalej... Jenom bych nikoho nedokázal využívat kvůli citům... Omlouvám se, ale je ta nejsobečtější věc, jakou člověk může udělat!" Řval na ni Jack.
"Kdyby tady nebyly předpisy, moc by vám nevadilo využívání kvůli citům co?!" Osočila se na něj Sam. Slzy se jí kutálely po tvářích.
"A co mám asi dělat! Vy byste nikdy dobrovolně neodešla, protože jste holt vědec a máte ráda svou práci... jste inteligentní... A po mě zas nemůžete chtít, abych nechal toho, co jsem dělal tak dlouho a co mám tak rád!" Spolu se řvem Jack udělal jeden krok k Sam.
"Vidím, že my dva se nikdy neshodnem!" Zakřičela Sam a odešla k řece. Jack se za ní díval a až teď mu došlo, co všechno se stalo...
Sam si sedla na břeh a dívala se, jak se voda rozbíjí o kameny. Vtom uslyšela něčí kroky... Otočila se, protože čekala, že je to Jack, ale Jack to rozhodně nebyl. Byla to velice vysoká postava, která vystoupila z temnot lesa.
"Jacku?" Zkusila zavolat Sam, ale svým křikem ještě víc rozdráždila to zvíře, které se po ní vrhlo.
"Jacku! Jacku!" Snažila se volat, ale Jack ji neslyšel. Zvíře ji chytlo za ruce, svázalo je a pak Sam přehodilo přes rameno a odběhlo do lesa. Sam měla děs v očích a snažila se volat Jacka, ale ten ji neslyšel.
Jack si sedla na pařez, kde před pár hodinami společně večeřeli. Vesele se spolu bavili, ale on to pak podělal a chtěl ji políbit. Co je na tom, když chci políbit ženu, kterou mám rád? Zeptal se sám sebe. Chtěl se Sam omluvit, proto vstal a pomalu šel k řece. Stoupl si na břeh, na kterém ještě před chvílí seděla Sam, ale nikde ji nemol najít... Rozhlédl se kolem, jestli ji někde neuvidí, ale nikde nebyla.
"Sam?" Zavolal potichu. Nic...
"Sam?!" Zařval už dost nahlas, aby ho slyšela všude. Vrátila se mu však jen ozvěna jeho hlasu. Bylo mu jasné, že se muselo něco stát...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama